25 letá královna sportu

Oddíl atletiky byl v tehdejší DSO Spartak Motorpal Jihlava založen na sklonku roku 1953. Oficiálně však začal pracovat v následujícím roce 1954, kdy byl předsedou oddílu zvolen Karel Dvořák. Vznik oddílu je docela prozaickou záležitostí. Na tehdejším sokolském hřišti v Tolstého ulici započalo totiž budování Horáckého zimního stadiónu, ale DSO Spartak Motorpal Jihlava již budoval vlastní stadión, kde se počítalo jak s běžeckou dráhou, tak i s ostatními lehkoatletickými sektory... Proto vstup členů atletického oddílu DSO Slavia do DSO Spartak Motorpal byl zcela přirozenou věcí a se stejnou samozřejmostí pak do nového oddílu vstoupili i členové Sportovní školy dorostu, která byla v roce 1954 v Jihlavě zrušena.

Jako ryby bez vody

Jenže oddíl atletiky byl po svém založení v úplně stejné situaci, jak již několik let fotbalisté – neměl kde trénovat a uspořádat soutěžní kola v domácím prostředí. Proto hovořit v letech 1954 a 1955 o nějaké činnosti není vlastně ani možné. Proto až po ukončení etapy výstavby stadiónu a uvedení všech atletických sportovišť do alespoň použivatelného stavu se přihlásilo první družstvo do soutěže. Byly to dorostenky, které hned v roce 1956 v přeboru Jihlavského kraje zvítězily. Základ družstva tvořily členky zrušené Sportovní školy dorostu. V atletických soutěžích startovali v uvedeném roce rovněž dorostenci, kteří však vystupovali jako závodníci střední průmyslové školy strojní.

V dalším roce 1957 se do krajského přeboru přihlásilo již družstvo žen, neboť dřívější dorostenky již z této kategorie vyrostly. I tam bylo úspěšné, v přeboru zvítězilo a postoupilo do divize. Také v této soutěži se v roce 1958 jenom zastavilo – obsadilo totiž znovu 1. místo a počínaje rokem 1959 se stalo účastníkem II. ligy. Zpočátku byly oporami tohoto družstva Bubílková-Vlachová, Kružíková-Křesťanová, Pulkrábková-Vokurková, Straková-Holíková, Kružíková-Vyjáčková, Vrzáčková a Německá. Později převzaly štafetu Dáša Bubíková, Havlová, Stanzelová-Stavjaníková, Maršíková-Spurná, Jirků-Kejvalová, Flíčková-Sedláčková, Dočekalová, Hejsková, Sobotková, Huistáková, Pleskačová a Filipková. Nemalou zásluhu na dobré výkonnosti družstva měl především jeho trenér a vedoucí Jaromír Mezera a trenér dr. Bořivoj Petrák, ale i celý výbor atletického oddílu, který zabezpečoval hladký průběh soutěží.

Ve II. lize startovalo družstvo se střídavými úspěchy až do roku 1970 – v roce 1964 bylo druhé, v letech 1964 a 1967 třetí atd. V uvedeném roce 1970 však došlo k citelnému oslabení družstva, které muselo ligu opustit a přejít o stupeň níže do krajského přeboru. Tím také skončila jedna z velmi úspěšných etap činnosti oddílu, která trvala celých dvanáct let.

V posledním roce účasti atletek Spartaku v II. lize převzala funkci vedoucího družstva Dáša Bubíková. V následujícím roce zasáhlo omlazené družstvo do bojů v krajském přeboru, kde pravidelně obsazovalo přední místa, ale nikoliv špičku tabulky. To se povedlo až po pěti letech v roce 1976, kdy jako vítěz krajského přeboru startovalo v kvalifikačních závodech o postup do II. národní ligy. A bylo opět úspěšné – obsadilo sice 2. místo, ale to na postup stačilo.

Říká se, že s jídlem roste chuť. Bude to asi pravda, protože postup do II. národní ligy byl pro atletky Spartaku zřejmě jen předkrmem. Hned v prvním roce své účasti ve II. národní lize se totiž staly suverénním vítězem své skupiny a opět bojovaly o postup do I. národní ligy. A historie jakoby se opakovala -–v závodech v Uherském Hradišti obsadily atletky i tentokrát 2. místo, ale také to postačilo k postupu do I. národní ligy. Tedy ještě výše než před několika lety a z kvalitativního hlediska vůbec nejvýše v celé čtvrtstoleté historii oddílu!

Od roku 1978 tedy družstvo žen atletického oddílu startuje v I. národní lize, kde obstát nebude vůbec lehké. Je zde však jeden kladný faktor – probojování do tak vysoké soutěže není zásluhou jen několika vynikajících jednotlivkyň, ale širokého kádru mladých závodnic, které navíc mají předpoklady dalšího růstu. Nemá smysl si však zakrývat, že i od nich bude soutěž vyžadovat nesmírnou píli, znásobení vůle i obětavosti, což ve stejné míře platí i o trenérech Dáši Bubíkové, Jaromíru Mezerovi, Jiřím Kristinusovi či Marii Pytlíkové.

Kádr ligového družstva žen tvoří Kristinusová, Pospíšilová, Casková, L. Karásková, Homolová, Čtveráčková, Fratálová, Mutlová, Paštyková a J. Mokrejšová. Nebylo by však správné nevzpomenout v této souvislosti dobré spolupráce s oddílem atletiky TJ Jiskra Havlíčkův Brod, jehož členky Šimková a Šváchová již několik sezón hostují za atletický oddíl Spartaku Jihlava, i s atletickým oddílem TJ Spartak Kablo Velké Meziříčí, z něhož do Jihlavského Spartaku přestoupily v roce 1978 závodnice Vodová a Hrubá.

Atletický oddíl Spartaku samozřejmě netvoří pouze družstvo žen, i když z hlediska sportovních úspěchů stojí v první řadě. Jeho součástí jsou dále družstva mužů, dorostu i žactva. Pohříchu je však nutno přiznat, že tato družstva se výraznějším úspěchem pochlubit nemohou. Tak družstvo mužů vždy startovalo a i nyní startuje v krajském přeboru, kde dosahuje umístění ve středu tabulky. Částečným zdůvodněním výkonové stagnace tohoto družstva je fakt, že mezi atlety není nevojáků – odchod k výkonu vojenské základní služby je však pro mnohé i koncem jejich aktivní sportovní činnosti. Valná část z nich v průběhu vojny nemá možnost soustavně ani pravidelně trénovat, po skončení základní služby mnozí odcházejí za zaměstnáním mimo Jihlavu a tak ty, kteří i po dvou letech zůstanou atletice věrni, by bylo snadné spočítat na prstech.

Nicméně i mezi muži bylo a je mnoho dobrých závodníků. Zpočátku byli oporami Karel Wagner, Vladimír Černo, Oldřich Čapoun, Josef Edr, Christián Sláma, Ivan Tůma, Karel Bělohlávek, Jaroslav Kottink, Miroslav Mráz, Miloš Plott, Milan Žáček, Karel Mokříš a Josef Veselský, později pak Antonín Filípek, Robert Černý, Miroslav Žáček, Jiří Šťastný, Pavel Řehoř a ing. Vladislav Šimánek. V dřívějších letech družstvo trénoval Karel Mokříš, od roku 1973 převzal trenérské žezlo Miloslav Šmahel.

Také družstva dorostu startují v krajském přeboru – dorostenci pravidelně dorostenky po delší odmlce znovu počínaje rokem 1978. Od roku 1973 je účastníkem krajského přeboru i družstvo žákyň a od roku 1977 také družstvo žáků. Výraznějších úspěchů v těchto věkových kategoriích však družstva nedosáhla.

Až dosud jsme se výhradně věnovali družstvům, ale protože atletika je rovněž individuálním sportem, není vzácností, že v průměrném družstvu závodí vynikající jednotlivec. Bude proto zcela na místě, když několika slovy představíme několik závodníků a závodnic, jejichž výkonnost přesáhla rámec oddílu a vyústila v jejich zařazení do národních případně celostátních reprezentačních družstev.

Milan Jílek – v roce 1956 překonal čs. rekord starších dorostenců v běhu na 1000 metrů, byl dorosteneckým reprezentantem ČSR. Později startoval za TJ Slávia VŠ Praha a stal se reprezentantem ČSSR.

Jana Jirků – v roce 1965 dorostenecká reprezentantka ČSSR v běhu na 600 metrů.

Vlasta Vlachová-Bubíková – přebornice dorostu v běhu na 100 m v letech 1956 a 1958, rovněž v běhu na 80 m překážek v roce 1958, dorostenecká reprezentantka ČSSR. Mistryně ČSSR v roce 1960 v běhu na 200 m, v roce 1961 v běhu na 100 m, v letech 1958-62 reprezentantka ČSSR, do roku 1967 členka širšího reprezentačního družstva ČSSR.

Karel Wagner – byl dorosteneckým reprezentantem ČSR v běhu na 110 m překážek, později se stal členem VTJ Dukla Praha.

Robert Černý – člen širšího reprezentačního družstva ČSSR v běhu na 400 m překážek, v době voj. základní služby závodník VTJ Dukla Bánská Bystrica, poté TJ Třinecké železárny Třinec.

Jan Kolmanová – dorostenecká přebornice ČSSR v přespolním běhu v roce 1967.

Ilona Kristinusová – v roce 1975 žákovská přebornice ČSSR v běhu na 150 m, v letech 1976 a 1977 druhá na přeborech ČSSR v běhu na 100 a 200 m, členka širšího reprezentačního výběru sprintérek.

Alena Junová – od roku 1971 patřila ke špičce v běhu na 400 m, členka širšího reprezentačního družstva ČSSR, mistryně ČSSR v běhu na 400 m překážek v roce 1976, držitelka čs. rekordu v běhu na 400 m překážek, reprezentantka ČSSR. V roce 1977 v přípravě na mistrovství Evropy; přípravu však přerušila pro zranění. V letech 1972-77 hostovala v soutěži družstev za TJ Sparta Praha ČKD.

V nejlepší atletické soutěži – I. celostátní lize – dále startovali bývalí členové oddílu. Věra Sedláčková-Flíčková za TJ LIAZ Jablonec n. Nisou ve vrhu koulí a hodu diskem a Vladislav Šimánek za TJ Slávia VŠ Praha v běhu na 800 metrů. Členky atletického oddílu TJ Spartak Jihlava Jarmila Stanzelová a Alena Vašíková se v roce 1962 staly přebornicemi ČSSR v Dukelském závodě branné zdatnosti. – Je však rovněž zapotřebí vzpomenout atletického nestora ing. Karla Hrbka, který se i ve svých téměř osmdesátinách pravidelně zúčastňuje silničních běhů. V roce 1977 se zúčastnil 17 závodů o celkové délce 249,5 km. Proslulé Běchovice běžel roku 1977 již po dvaatřicáté!

Za zmínku ještě stojí, že členové oddílu pravidelně startují v soutěži o odznak zdatnosti, v níž se nejlepší zúčastňují celostátního finále.

Doklady aktivity

Počtem členů patří atletický oddíl mezi střední, kádr funkcionářů je velice skromný. Není vůbec vzácností, že tentýž člen zastává několik funkcí současně. Zdá se však, že fyzická kondice atletů působí příznivě na uchování kondice psychické – jinak by snad ani nebylo možné pracovat s takovou funkcionářskou zátěží celou řadu let. Již druhý předseda oddílu prof. Jaroslav Točík pracoval v této funkci jedenáct let (1598-68) a třetí prof. Karel Mokříš deset let (1968-77). Začátkem roku 1978 převzala tuto čelnou a vysoce zodpovědnou funkci poprvé žena – bývalá výkonná sportovkyně Dáša Bubíková.

I přesto, že kádr funkcionářů oddílu je početně slabý, nelze totéž říci o jeho aktivitě. Již od roku 1956 pořádá oddíl každoročně ke Dni tisku, rozhlasu a televize Velkou cenu Jiskry v běhu na 800 metrů. Nyní již samostatně, ale v dřívějších letech pořádali atleti současně Velkou cenu v trojskoku. Těchto závodů se zúčastňovaly za mezinárodní účasti – startovali na nich reprezentanti Maďarska a Ukrajiny, kteří v ČSSR startovali na atletickém trojutkání ČSSR – Maďarsko – Ukrajina v Brně.

V letech 1972-1974 se oddílu žilo špatně; v té době totiž celý sportovní areál Spartaku procházel rozsáhlou rekonstrukcí, která však sledovala zlepšení podmínek i pro atletický oddíl. I když po skončené rekonstrukci není ještě všechno úplně ideální, přece jen zlepšení situace je prokazatelné. kolem fotbalového hřiště je nyní kvalitní rychlá šestidráha místo původní čtyřdráhy, je vybudován i vodní příkop pro překážkový závod, oddíl získal nové doskočiště pro skok o tyči atd. – Nové možnosti přinesly i nové úkoly. Jedním z nich byli i přebory ČSR 16letého dorostu v roce 1976, jichž se zúčastnilo kolem 300 závodníků. Na hrstku funkcionářů oddílu podnik doslova mamutí, a přesto se s organizací vypořádala tak, že se jí dostalo velmi kladném hodnocení ústředními tělovýchovnými orgány. První zkušenost těchto orgánů s atlety jihlavského Spartaku byla tak dobrá, že i v roce 1978 se pořádalo mistrovství ČSR, tentokrát 17letého dorostu.

Oddíl konečně udržuje mnohaletou družbu se sportovci Lokomotivy Döbeln v NDR. Navázal ji v roce 1966 a od té doby se pravidelně jednou ročně – střídavě v Jihlavě a v Döbeln – setkávají atleti obou oddílů při přátelském atletickém utkání.

Novinky | Termíny | Výsledky | Družstva | Stadion | Tréninky | Statistiky | Kontakty | Fotogalerie